8. ledna 2011

A je to tady! Noc probděná, vše sbaleno a nervóza jako blázen. Jakmile jsem vstal, tak jsem do sebe poslal panáčka slivovice, aby žaludek věděl, že má něco posnídat. V 8 hodin pro mne přijel Oťas, rychlé loučení s dětmi a s Lenkou. Pocit nic moc… V autě na mne čekal koblížek a čerstvé Lidovky-lepší to být ani nemohlo, díky Otto! Odlet v 11,15 byl celkem na čas a je potřeba říci, že billboardy hlásající, že Turkish Airlines mají nejlepší catering v ekonomické třídě rozhodně nelhal. Výborné jídlo, kovový příbor a sachr ke kávě! Dáváme 1 s hvězdičkou, jedinou vadou na kráse byla teplota vzduchu v letadle. Horko jako blázen a okénka otevřít nešla. V Istanbulu čekačka 4 hodiny a v 18,40 hodin odlet směr Delhi. Krátíme si čas čtením, psaním, zevlováním.

Na tabuli naskočila 1 hodina zpoždění, co se dá dělat. Vlastně je to dobře. Místo ve 4 hodiny ráno přiletíme v 5 hodin a to už je fajn. Jdeme si dát Efes a hodinku přežijeme jako nic. Když máme zaplaceno a jdeme směr náš Gate, tak si Honza všimne, že naše zpoždění se protahuje na 6,20 hodin oproti plánovanému času odletu! Jediné zpoždění na celém letišti je to naše! Co teď? Chceme jet metrem do města, dát si něco k jídlu, čaj a na půlnoc zpět na letiště. Omyl, z transitu nás nepustí. Takže zabrat lavičku, na které se dá ležet, zatnout zuby a vydržet… Jestli to klapne, tak v Delhi budeme místo ve 4 hodiny ráno v poledne. To se nedá nic dělat. Dalším Efesem si zpříjemňujeme čekání. Dusno je tady hrozný. Hlady šilháme, poslední jídlo bylo v letadle z Prahy před mnoho hodinami, a proto jsme navštívili jedinou fungující jídelnu na celém letišti-Burger King. Větší humáč jsme už dlouho nejedli! Asi to bylo nějaké staré či co. Honza to vyzvracel za rychlých 30 minut ještě na letišti – prostě Fast Food :) - těšně před nástupem do letadla a Martin v letadle ani nejedl.