14. ledna 2011

Do Jaipuru jsme přijeli s hodinovým zpožděním před šestou hodinou ranní. 13 hodin ve vlaku je za námi. Bereme si rikšáka k vybranému hotelu. Náš výběr je však špatný. Nejde o kvalitu, ale o cenu ubytování. Jedná se o luxusní hotel. Jedeme do dalších čtyř hotelů v okolí, než najdeme to, co nám vyhovuje. Tři lůžka a teplá sprcha (poslední teplá sprcha byla před týdnem doma) za celkem hodně tj. 800 Rs, ale za ten luxus teplé vody si rádi připlatíme. Dáváme si slastnou sprchu a dopoledne prospíme.

Po poledni vyrážíme do města podívat se na Palác větrů a Jantar Mantar, což byla observatoř. Většina návštěvníků jsou bohatí Indové a turisté cestující způsobem letadlo, drahý hotel se západním jídlem, klimatizovaným autem objet památky, hotel, letadlo a pryč. A byli v Indii?

Jedeme pod kopec, na kterém je pevnost. Zbytek šlapeme do prudkého kopce po svých. Na město je nádherný výhled. Výhled je o to zajímavější, že se dnes koná festival draků. Od rána kluci i chlapi pouštějí draky. Jsou všude, kam se člověk podívá, je jich plná obloha. Draci jsou zamotaní v drátech elektrického vedení, visí na stromech a torza se válejí všude po zemi. Malí kluci je sbírají a honí se za těmi, které prohrály v souboji a padají k zemi. V pevnosti Honza hledá další kešku a je úspěšný. Zároveň do ní ukládá nějakého cestovního brouka od našeho kamaráda Štěpána. Brouk se má dostat zpět k nám do ČR. Pevnost je rozlohou veliká a zajímavá. Je zde veliká nádrž na vodu a amfiteátr a lze se v ní za 2500 Rs na noc ubytovat. Nevěříme vlastním očím, ale prodávají tady v restauraci pivo, Kingfishera. Jedno si dáváme, pozorujeme opice běhající kolem a Indy sedící u vedlejších stolků. Rozhodně se nejedná o žádné chudáky. Město je odtud nádherně vidět. Je obrovské. Nebe je plné draků a při západu slunce to doplňují světlice a dělobuchy jak na Silvestra. Střechy jsou plné lidí a odevšad zní muzika. Festivalem žije celé několikamiliónové město ležící mezi horami. Trochu nás to nutí zamyslet se nad tím, z čeho se radujeme my na tom báječném západě a co stačí k radosti celému městu tady. Trochu jim to závidím.

Cestou do hotelu se chceme někde najíst, koupit jízdenky do Pushkaru a najít nějakou internetovou kavárnu. Vše se nám povedlo. Jídlo bylo dobré jako vždy, ale tak pálivé jsem tady ještě nejedl. Ani jsem to nedojedl – to se nedalo! Lístky na autobus máme koupené na zítra ve 13 hodin. I internetovou „kavárnu“ se nám po krátkém hledání povedlo najít v prvním patře podivného domu v malém kutlochu za 25 Rs/hod. Na klávesnici nejsou vidět některá hodně používaná písmena. A jelikož jazyků používaných na této klávesnici je hodně, tak není vidět skoro nic. Píšeme pozdravy domů a jedeme do hotelu. Jeden vtipný rikšák chtěl za cestu 150 Rs. Vysmáli jsme se mu a s druhým jedeme za 40 Rs. Prostě to zkusil… Čeká na nás trochu překvapující informace, že hotel musíme opustit podle času nástupu (pokud nechceme zaplatit další den) a to je v 6,30 hodin. Ukecáváme to na 7 hodinu a jdeme dospat předchozí noc.