22. ledna 2011

Poslední den volna před cestou do hor. Martin je snad v pořádku. Honza mu přesto ordinuje dietu. Snídaně, kromě toho, že Honzovi vystříknul kečup z lahvičky ve tvaru tučňáka po celém stole, proběhla normálně. Prostě při zmáčknutí tučňáka mu vystřelila hlava a bylo. V restauraci visel Ježíšek, kam se člověk podíval. Mají ho i na vypínačích, na klíčích, všude. Moc nám to nevoní, musím říct.

Honza dělá k obědu báječný zeleninový salát. Jo, abych nezapomněl, tak ta správná paní nám ráno přinesla vše vyprané a voňavé za pouhých 36 Rs. Jedu si fotit, využívám volna. Kluci pokračují ve včerejší večerní debatě a řeší osud a jeho ovlivnitelnost. Co je osud? Jiný druh náhody? Lze to ovlivnit? Je to danost? A tak podobně. K tomu jsme si přidali témata jako vztah křesťanství a hinduismu. Popisovat to nebudu, bylo by to na dlouho. Jdu se vykoupat, sedám na motorku a jedu pryč.

V severní části ostrova je bývalý park u moře nebo snad promenáda. Opět jsem zde jediný běloch, takže následují seznamovačky, společné focení a potřásání rukama – dávat podpisy, tak si připadám jako hvězda filmového plátna. Jedna rodina mi ukazuje jejich malého chlapečka a ten se mě bojí. Všichni z toho máme legraci kromě něho. Ten začíná natahovat. Když jsem je potkal na cestě zpět, tak po naléhání rodičů mi alespoň odpověděl na zamávání. Další podání rukou a loučíme se. Večeři řešíme grilovanou rybou, je výborná.

Po tmě, cestou domů projíždíme kousek od našich domků nějakou slavností. Zastavujeme, sedáme si na zídku a sledujeme vystoupení. Na pódiu se střídají zpěvák a zpěvačka, děti zpívají a tančí. Tleskáme, protože je to opravdu dobré. Byly tam třeba děti, sotva školou povinné a jak tančily nebo zpívaly, to jsme koukali jako blázen. Paráda! Mají to prostě v těle. To, že jsme tam byli opět jediné běloby, už asi psát nebudu. Turistů je všude minimum nebo to jsou mastňáci z hotelů a ti nikam sami nevylezou. Obecenstvu se to také líbí a většina chlapů již za námi na silnici tancuje. Pán odvedle obdivuje Honzův i-phone a prohlíží si na něm fotky. Další k nám jde a chce slyšet něco česky, tak mu překládáme pozdravy. Zkouší to vyslovit a celkem mu to jde. Jedna z účinkujících holčiček se nás jde zeptat, jak se jmenujeme. Moc hezky tancovala, tak jí chválíme. Slavnost prý pokračuje i druhý den a máme přijít. Ale to už budeme v Munnaru.