23. ledna 2011

Vstáváme v 7,30 hodin. Balíme si nejnutnější věci s sebou, aby toho nebylo moc. Ještě ranní koupel v moři a startujeme do 180 km vzdáleného Munnaru. Bereme plné nádrže a vysazujeme Martina v Kochinu, protože pojede autobusem.

Jedeme podle mapy, ale je to cvrkot. Cesta přes Ernakulam je adrenalinový sport. Na naše poměry je to veliké město, tady spíše menší tzn. kolem dvou milionů obyvatel, odhadujeme. Vedro je veliké, mám na sobě vrstvu krému na opalování, abych ze sýru nebyl smažák. Snažíme se držet pořád při sobě a vzájemně se hlídat. Cestou děláme pár zastávek. Při jedné čůrací v podhůří hor koukám do křoví pod námi a je tam had minimálně 2 metry dlouhý (vím, že strach má veliké oči, ale je to tak). Fotím ho a raději pokračujeme dál.

Příroda se začíná měnit, přibývá banánovníků, plantáží ananasů a pomalu stoupáme do hor. Moje motorka drnčí, kastlík a kryt výfuku je uvolněný, ale jinak jede dobře. Honzův skútr, přejmenovaný na labuť (vypadá jako labuť z matějské pouti), šlape také bez problémů. Cesta se zvedá stále víc, míjíme vodopády, dáváme si ananas a za další asi hodinu cesty jsou vidět čajové plantáže. Je tady úplně jiná příroda, mnohem více zelená a divoká. Zastavujeme u pěkné vyhlídky a děláme si přestávku. Dávám si zázvorový čaj a kokosovou roládu. Je to dobrůtka. Cesta je to pěkná, ale díky dopravnímu chaosu vysilující. Silnice je místy dost rozbitá.

Jsme na místě. Těch nakonec asi 160 km s převýšením 1450 m a několika zastávkami nám trvalo nějakých 5 hodin. Cesta to byla ostrá, plná předjíždění v zatáčkách a jsme rádi, že jsme to ve zdraví dali. Munnar, který leží ve 1450 m, byl dříve útočištěm kolonizátorů, když u moře bylo v létě k nežití. Je tady krásně. Špinaví a unavení bereme na druhý pokus hotel za 1500 Rs (usmlouváno z 2400 Rs). Dáváme si sprchu, loupeme prach cest z obličeje a jdeme na jídlo. Martin nás podle poslané sms nachází v restauraci a jsme zase pohromadě. Vyprávíme si zážitky a cpeme se moc chutným jídlem. Zamiloval jsem si zázvorový čaj s citrónem a medem a k večeři si dávám hned dva. Honza se tak přecpal, že nemohl ani ležet a pochodoval po pokoji sem a tam, než mu trochu slehne. Je třeba si říci, že takový apetit jako tady má Honza celou dobu jsem ještě neviděl! Dříve nám indická strava chutnala, ale časem se nám to přejedlo. Nyní si to užíváme pořád, ale co on sní a v jakém množství, to nechápu.

Jdeme spát. Ráno chceme vstát v 7 hodin, abychom stihli výlet na plantáže a ještě bezpečný návrat zpět k moři.