30. ledna 2011

Hotelová služba nás budí ve 4,30 hodin. Balit není co, takže na recepci jsme za pár minut. Jenom co vlezeme do auta a řidič se rozjede, tak Honza zjišťuje, že nemá pas. Řidič nereaguje na nic, ani na opakované „STOP!!“. Až když ho Honza chytil za rameno, tak zastavil. Běží do recepce hotelu a na pokoj, kde si je jistý, že pas leží. Když se vrátí k nám do vozu, tak pas nemá, nebyl tam. Znova celý bledý prohledává kapsy. Taštičku na pas i s pasem naštěstí nalézá jinde, než měla být. Dobré, jedeme na Atatürkovo mezinárodní letiště. Jedou s námi ještě dva kluci z Čech, co byli 14 dní v Keni a po letu z Nairobi dopadli úplně stejně jako my.

V 8,35 odlétáme, kontroly v pohodě jenom s jedním kuriózním zážitkem na pasovce. Prošel jsem první, po chvíli Honza a za ním Martin, který zjišťuje, že prošel na Honzův pas a letenku. Omylem si to vyměnili a holka na pasovce je normálně pustila do transitu. Všechny kontroly jsou platné do té doby, než udělá někdo chybu. Jak je vidět, tak dostat se pryč na cizí pas lze…

Snídani řešíme ve Starbucks Coffee, procházíme Free Shopy a čekáme na boarding.

Celá sranda je za námi. Tři týdny zážitků, věčného napětí, smlouvání, bezvadného jídla bez jakýchkoliv střevních problémů (což je skoro zázrak), tepla, fajn lidí a šílené dopravy na ulicích. Děkuji klukům za skvělou společnost a legraci, milované ženě Lence, že mi tento výlet umožnila, Krišnovi, Ganéšovi, Šivovi a všem dalším, že nás tam chtěli a pomáhali nám ve zdraví si to užít. Přistáváme na ruzyňském letišti, kde na nás čekají naši blízcí.

NAMASTÉ INDIA, země krásná, snad se brzy zase uvidíme…