19. ledna 2011

Pohodlí prvních okamžiků na letišti je pryč. Po hodinách čekání zjišťujeme, že sedačky v odletové hale jsou tak nepohodlné, že se na nich i špatně sedí. O spaní ani nemluvě. Klimbáme, jak se dá. Je 1,30 hodin tj. 4 hodiny do odletu, tak už to snad nějak doklepeme. Do toho všeho nás žerou komáři, prostě paráda. Jdu si koupit kávu a něco na zub.

Konečně jsme se dočkali a vše se začíná dávat do pohybu. Odbavení, kontroly, nástup a už sedíme v A-319, který má svoje nejlepší léta za sebou. Let probíhá klidně, jídlo podobné minulému a trochu dospáváme noc.

Přistáváme na docela hezkém letišti asi 40 km od Ernakulamu. Žádné smlouvání o ceně jízdy z letiště se nekoná. Funguje tady předplacená služba za fixní cenu 720 Rs. Necháváme se odvézt do starého Kochinu, kde to s Honzou známe. Plán je takový, že si chceme hned půjčit motorky a najít si ubytování na protějším ostrově někde u Cherai Beach. Je to v západní části ostrova. Je to takový dlouhý poloostrov skoro rovnoběžný s ostrovem. Moře, pruh domečků, silnička, pruh domečků, moře a hlavní ostrov a zase moře. V agentuře nám nabízejí vlastní domeček s kuchyňkou za 1500 Rs/den. Nejdříve ho chceme vidět a potom se teprve rozhodneme. Usmlouváváme cenu za pronájem motorek na 250 Rs za Honzův skútr a 300 Rs/den za mého Pulzara. Rovnou si v agentuře kupujeme i výlet na Backwaters s přespáním na lodi v džungli. Tato dvoudenní sranda s jídlem a dopravou nás stojí 8400 Rs pro všechny tři. Je to ranec, ale těšíme se na to. Na Backwaters jsme byli i minule a určitě to stojí za to. A abychom se tady náhodou nenudili, tak ještě chceme vyrazit na jednu noc do Munnaru. Je to asi 180 km od pobřeží směrem do hor. Jsou tam čajovníkové plantáže, pěstuje se tam koření a je tam pěkná příroda. Martin tam vyrazí asi autobusem a já s Honzou na motorkách.

Sedáme na stroje s batohem na zádech, Honza bere i Martina s báglem a vyrážíme. Dáváme si v restauraci vedle přívozu rybu na posilněnou a jedeme trajektem na pár set metrů vzdálený ostrov. Nabídnuté ubytování vůbec nemůžeme najít. S pomocí místních to nakonec nacházíme a je to malý růžový domeček vedle cesty. Uvnitř je až evropsky čisto a uklizeno. Co nám však nesedí, je počet postelí, jsou zde pouze dvě. To se nám moc nezdá, přece jenom za ty peníze spát na zemi na matraci se nám nechce. Chlapík, co nám pomohl tento domek najít, nás vede o pár set metrů dál a ukazuje nám dva domečky po dvou postelích s vlastním sociálním zařízením a jednou kuchyňkou za neuvěřitelných 600 Rs/den za OBA domečky, sakum prdum. Okamžitě to bereme a děkujeme mu. Losujeme si, kdo bude mít domeček pro sebe a vyhrávám.

Po deseti dnech každodenního trmácení, mnohdy mizerného spaní ve vlaku a autobusech, noční zimy a věčného dohadování máme tři dny bez programu, prostě volno. Jenom spát, jíst, koupat se v krásně teplém moři a odpočívat. Palmy jsou všude, kam se člověk podívá a písečná pláž zcela bez lidí. Trochu přeháním, asi 10 lidí na 1 km tam je. Jedním slovem ráj. Večeříme v restauraci u pláže, dáváme si pivečko a asi ve 21 hodin jdeme úplně vyřízení na kutě. Únavou usínám okamžitě.