20. ledna 2011

Chrápeme 12 hodin v kuse, dospáváme předchozí dny. Dneska konečně nic a nikam nemusíme. Vedro je od rána a je slyšet moře opodál. Na motorkách si jedeme koupit snídani a oddělujeme se. Po dvanácti dnech jsem sám. Ke snídani si kupuji ananas a banány za směšných 40 Rs, sedím na zápraží a dopisuji deník. Kluci na Honzově skútru brouzdají někde po okolí.

Je tady fajn. Jediné, co mi to tady trochu narušuje, jsou srpy a kladiva na každém rohu. Na zdech, namalované na silnici, na palmách… Jestli třeba budou nebo byly volby, netuším, ale je tady rudo. Je to zajímavé, protože Kerala patří k nejbohatším státům Indie. Gramotnost dosahuje 91 % a průměrný délka života je srovnatelná s USA – 74 let. Nikdo tady nežebrá, pracovat děti tady také není moc vidět… nevím, co je k tomu vede. Skoro všechny děti tady chodí do škol, většinou křesťanských. Kostel je tady jeden vedle druhého a Ježíše mají i na vypínačích.

Celý den odpočíváme a koupeme se. Večer jdeme na pivo do takové hospody pro místní. Sedí tam pár Indů pijících kokosovou pálenku s limonádou a hospodu hlídá policajt. Dáváme si jedno pivo, bez helmy a bez dokladů nám policajt přeje šťastnou cestu a jedeme domů. Celý den trpím nechutenstvím a jediné, co jsem za celý den snědl, byly ty banány a ananas. Když vidím jakékoliv jídlo, tak se mi sevře žaludek a nedostanu do sebe nic. Jinak jsem fit a doufám, že to přejde.