26. ledna 2011

Ráno se budím hned s rozedněním, protože odněkud v okolí zase vyhrávají z kostela za pomoci reproduktorů. Trefil bych je hned. Díky tomu ale vidím, jak okolí začíná žít. Noc byla klidná a fajn, spalo se dobře. Kousek od naší lodi perou ženy prádlo mlácením o plochý kámen, o kus dál se někdo myje, další si čistí ve vodě zuby. Nad vodou je lehký opar a ledňáčci loví ryby.

Chlapíci uklízejí loď a vyrážíme na cestu. Kluci stále spí. Je veliké vlhko a teplota začíná stoupat. V noci se tady teplota pohybuje kolem 25 stupňů. Ještě posnídáme a vracíme se zpět do přístavu. Tento pohodový výlet je u konce. Kolem nás jezdí rybáři na lodičkách se svým čerstvým úlovkem ryb a mušlí, paní v krásném sárí jede sama na loďce asi do práce, vedle dávají na vratkou lodičku z kmene kolo. O kus dál si ženy myjí svoje krásné dlouhé vlasy. Jako když projíždíte koupelnou. Jedeme kolem nekonečně velikého rýžového pole, na kterém pracují desítky lidí. Kerala je tak úrodná a má takové klima, že například rýži tady sklízejí třikrát do roka. Loučíme se a děkujeme posádce.

Pan řidič na nás čeká na smluveném místě a kupodivu včas. Cesta je trochu úmorná, jelikož nám pouští nějaké indické extra utahané cajdáky a navíc jeho Tata není z nejpohodlnějších. Už nevím, jak si mám sednout. Na koženkových sedačkách, kde je cítit každá pružina, počítáme kilometry do cíle. Bereme to jak to je, zažili jsme tady mnohem nepohodlnější cestování. Po příjezdu jdeme do moře a poté si s Honzou jdeme koupit nějakou zeleninu na salát k obědu. Cestou jdeme kolem rybářů, kde mají čerstvé olihně. Hned vedle chlapi rozbíjejí kvádry ledu pro rybáře. Kdyby nám paní domácí neodnesla vařič, tak jsme si mohli udělat parádní oběd. Škoda.

Honí nás mlsná a tak jedeme na hlavní pláž na zmrzku. V malém domku, v boční uličce kousek od pláže se ptáme na ayurvédskou masáž celého těla. Pán chce 600 Rs a nehodlá smlouvat. Ještě zjišťujeme cenu v ayurvédském centru a máme jasno, pán vyhrál. V centru to bylo několikanásobně dražší. Losujeme si pořadí a Honza vyhrál, jde první. Zatím jdeme s Martinem na jednoho studeného ledňáčka (ne zmrzlinu, ale pivo Kingfisher). Místní tady posedávají u kokosové kořalky, kterou si řežou limonádou. Po hodině jdu vystřídat Honzu. Nevím co mne čeká, nic mi neřekl, ale je to prý bezva. Trochu se při tom směje.

Místnůstka je jako nic. Uprostřed je dřevěné lehátko, stropní ventilátor, vařič a malá místnůstka se sprchou a záchodem. Nejdříve svléci donaha, velí masér. Trochu se ošívám, ale co se dá dělat. Kolem pasu mi uvazuje provázek a mezi nohama protahuje úzký pruh látky, který na obou koncích zastrčí za provázek. Jednoduché a pohodlné. Přichází chvíle zklidnění a soustředění, dlaně nahoru a masér je se sepnutýma rukama nade mnou. Je úplně cítit jak energie pracují. Ohřátým olejem mi natírá celé tělo a začíná mordování rukou, břicha a nohou. Potom se otáčím na břicho a následují ruce zezadu, nohy a záda, na která jsem se těšil nejvíc. Teplý ayurvédský olej voní po bylinách a úplně v něm plavu, mám ho všude. Celé tělo vlastně ždíme, svaly překrucuje a vlastně vymačkává směrem ven z těla, aby chodidly odešlo vše špatné z těla ven. Je to paráda, i když je to někdy na hranici bolesti. Končíme masáží hlavy a odvádí mne do koupelny, do kumbálu vedle. Umyje mi hlavu a záda od oleje a polévá mě teplou vodou z kýblu. Střídá vodu teplou a vlažnou a znova mi masíruje hlavu. Hotovo. Nechává mne tam samotného, abych se mohl umýt. Bylo to bezvadné! Vřele doporučuji a kdykoliv v budoucnu budu mít tu možnost, tak jdu do toho znova. S Honzou se ale shodujeme, že jediné štěstí bylo, že nás masíroval chlap. Skoro po třech týdnech kdyby po nás hodinu rejdily ženské ruce, tak by bylo asi zle :-)

Co byl Jirka na masáži, šli jsme s Honzou na ledňáčka. Bereme si lahváče, chceme je vypít na pláži. Venku nás zastaví chlápek v košili a kravatě s otázkou kolik jsme zaplatili za jednu láhev. Po naší odpovědi, že 90 rupií, nás informuje, že nás barman okradl, že správná cena je 80. A hned nás posílá zpátky do baru, ať si necháme vystavit účtenku. Vracíme se do hospody a barman na naši žádost reaguje trochu vyděšeně. Chvilku mu to trvá, na očích je mu jasně vidět, že ví, že bude malér, ale účtenku vystaví na 90 rupií. Venku ji odevzdáváme chlápkovi z indické obdoby České obchodní inspekce. Popíjíme a čekáme na Jirku. Jak to dopadlo s barmanem, nevíme.

Jdeme na pláž na večeři a je nám fajn i když nás trochu bolí tělo. Dneska má Indie státní svátek a všude jsou mraky lidí. Pláž a moře je plné Indů, to se moc nevidí. Skoro všichni stojí oblečení ve vodě s vodou ke kolenům. Obsluha je zoufale pomalá, a když nám konečně přinesou jídlo, tak je studené. Škoda, protože by jinak bylo moc dobré. Pro zajímavost si dávám 375 ml místního Cabernetu za nehorázných 750 Rs, ale musím uznat, že je dobré. Chceme ještě stihnout poslední koupel v moři, zabalit si věci a ve 23 hodin nás vyzvedne auto, které nás odveze na letiště. Ještě se s námi přišel rozloučit chlapík, který nám pomáhal sehnat ubytování, a jedeme. Letadlo směr Mumbai nám letí ráno v 8,15 hodin, ale tady je třeba mít dostatečnou rezervu. Nesmíme zapomínat, že člověk míní a Indie mění. Když dorazíme kolem půlnoci na letiště, tak nám vojáci oznamují, že je zavřená hala a otevírá se až v 5 hodin ráno. Co se dá dělat. Na konci haly si na plácku dáváme na zem spacáky a kašleme na to.