27. ledna 2011

Před letištěm na zemi jsme se docela dobře vyspali. Voják nás budí až v 5,30 hodin a hala je již otevřená. Jsme rádi, že nás tam nechali v klidu spát. Kolem nás šmejdí uklízečky a my si balíme na chodníku věci do batohů.

Check-in je bez zádrhelů a čekáme na náš let. Je tady pár turistů, Indů a několik od pohledů manažerů. Opět poletíme s A-319, po ploše jdeme k letadlu po svých, piloti si v kabině čtou noviny, z klimatizace jde pára. Je 8 hodin a venku 27 stupňů. Je chvilka po startu a dopisuji deník. Těšíme se, co dobrého dostaneme ke snídani. Opět přistáváme na Chatrapati Shivaji. Let byl klidný.

Po probojování přes taxikáře před halou si bereme rikšáka. Ten s námi objede parkoviště a už nás kýbluje do osobáku. Údajně jeho brácha nás za 350 Rs zaveze ke Gate of India. Cestou zjišťujeme, že největší slum v Indii (odehrával se zde Milionář z chatrče) již skoro neexistuje nebo se přesunul někam dál. Na jeho místě a v okolí letiště se překotně staví. Smogu a smradu je v tomto mnohomilionovém městě habaděj. Od moře a z tropické džungle na jihu je to celkem šok. Vystupujeme a s batohem na zádech hledáme v blízkém okolí ubytování. Procházíme asi čtyři hotely a mají jedno společné. Pokoje mají jenom dvě postele a jsou to díry bez oken nebo jenom malinkým do rušné ulice. Rozhodujeme se pro celkem čistý hotel Kamal. Když třetímu přinesou matraci, tak v pokoji není k hnutí. Ani dveře nejdou otevřít. Dáváme si sprchu, která je na chodbě a vyrážíme do města.

Okolí Gate of India a hotelu Taj Mahal je obehnáno zábranami, vojáky se samopaly a stojí tady i obrněné vozidlo. Bezpečnost tady rozhodně nepodceňují. Vojáci s puškou stojí i před restauracemi tam chodí cizinci a i jim kontrolují tašky a batohy. Na neustálé kontroly a přítomnost vojáků se zbraněmi jsme si tady celkem zvykli a chápeme to jako nutnost pro i naší bezpečnost. I to má ale svoje limity. Když jdeme po rušné ulici a z kulometného hnízda na chodníku míří do lidí voják s lehkým kulometem, příjemné to teda není. Odpoledne si každý jdeme po svém. Odpočinek, nákupy, courání po okolí a focení. Chtěl jsem si tady nakoupit zase zásobu triček, ale výběr je zoufalý. Minulé jsem si přivezl trika na několik let a celkem pěkná, teď nic. Jdu se podívat ke Gate of India a k hotelu Taj Mahal, který se před nedávnem stal terčem teroristů. Než tam však dojdu, tak se courám uličkami tak dlouho, až se ocitám ve slumu u pobřeží. Je to bída na třetí a jsem tady samozřejmě jediná běloba. Raději se vracím zpět, odkud jsem přišel a kam patřím. Pak se dozvídám, že klukům se povedlo to samé.

Večer jdeme od 19 hodin do kina Regal postaveného Brity v roce 1930 ve stylu art deco. Jdeme na indický hit Yamla, Pamla, Dewala jehož průvodní song nás provází celou cestou již od Delhi. Děj nemá cenu moc řešit, ale velká část filmu se odehrává ve Váranasí, které máme moc rádi. Jsou tam místa, která s Honzou poznáváme. Film se nám líbí. Je v něm spousta barev, tance, pěkných Indek a písničky nás baví celé tři hodiny. Filmy zde mají i přestávku na občerstvení. Po tomto kulturním zážitku jdeme do sportbaru vedle kina na pivko. Mají zde točené pivo! V Indii něco neuvěřitelného! Poté pokračujeme do restaurace pro cizince Leopold. Je plná k prasknutí a ceny odpovídají tomu, že sem chodí cizinci a bohatí Indové. Trochu to tady připomíná irskou hospodu. Dáváme si krásně studeného ledňáčka a nezůstává jenom u jednoho. Spát jdeme skoro ve 2 hodiny.